Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zaklínači

Zaklínači představovali společný projekt druidů a mágů, kteří vyvinuli různé postupy, jak pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků upravit lidský organismus, aby pracoval rychleji, efektivněji, měl zostřené smysly a mohl snáze používat primitivní magii. Výsledkem byl superbojovník určený k boji proti magickým a jiným nestvůrám. Cech zaklínačů, který tito superzabijáci vytvořili, zajišťoval toto poslání, jakož i své pokračování. Získával adepty, prováděl a dohlížel na jejich přerod a cvičil je k jejich úkolu. Stanovil též pevný etický kodex a dohlížel na jeho dodržování.

Nábor probíhal různými způsoby, oblíbený byl nahodilý výběr prostřednictvím Osudu („Dáš mi to, co nalezneš doma, aniž bys to čekal.,“ tak nějak zněla často odpověď zaklínače na otázku zachráněného, jak se mu má odměnit.) Tuto alternativu zaklínači často upřednostňovali, mnozí pravděpodobně doufali, že takto získaní adepti budou osudem předurčení k úspěšnému prodělání proměny (mutace v zaklínače, tzv. zkouška trav. Ta představovala velice komplikovaný a nebezpečný proces, který většina adeptů nepřežila – úspěšná byla jen asi 1/7 kandidátů). Podle Sapkowského neexistují důkazy, že by adepti dodaní Osudem přežívali lépe a častěji, než sirotci a nechtěné děti sebrané po ulicích, nicméně je zřejmé, že to poskytovalo zaklínačům určitou „morální úlevu“, respektive alibi – osud dal, osud vzal, osud tedy nejspíš i zabil. I úspěšná proměna měla pochopitelně nežádoucí vedlejší účinky – zejména neplodnost a často i citovou plochost.

Lidé zaklínače na jedné straně potřebovali, na druhé straně se jich báli někdy i víc, než nestvůr. Pod vlivem elixírů byli nelidsky rychlí a jejich smysly byly neskutečně ostré. Několikráte se objevilo tažení lidí proti zaklínačům, často podněcované čaroději, kteří začali zaklínače nenávidět a považovali je za nežádoucí konkurenci. Jedno takové tažení vyústilo v dobytí Kaer Morhen, sídla zaklínačského cechu a vybití většiny jeho členů. Od té doby se zaklínači stali vzácnými a zastavila se obnova jejich řad, protože byli zničeny jejich laboratoře a zemřeli ti z nich, kteří byli vzdělaní v procesu. Zhruba 100let po tomto období začíná první kniha ze zaklínačské ságy Krev elfů.

 

Zkouška trav

Aby se zaklínači stali zaklínači, musejí projít zkouškou trav. Jsou jim podány různé speciální jedy, trávy a magické lektvary, které měly zaobstarat mutaci v zaklínače.

Mutace se dělí do několika fází: Prvního dne po vpravení mixtury látek do žíly nastoupí vysoké horečky a blouznění. Neodolní jedinci zemřou. Třetího dne zemře většina, až 60% adeptů na zanesení komor srdce jedy. Průměrně čtyři z deseti přežijí. Třetí den prožijí ve stavu silných kovulsí, křečí a epileptických záchvatů. Čtvrtého dne se dostanou do stavu obluzení a jejich oči získají skelný výraz. V těchto fázích je úmrtnost již malá, tělo si zvyklo na jed v krvi a provádí nucené mutace. Pátého dne se adepti začnou silně potit a jejich dech je chraptivý a hlasitý. Odolným jedincům je vpravena do žíly další dávka mixtury, méně odolní jsou ponecháni. Po vpravení nového jedu zareaguje nejprve nosní sliznice krvácením, kašel se změní v dávení až nakonec sledovaný ochabl a upadl do hluboké katalepsie. Během šestého dne se přeživší adepti přestali potit a jejich puls se znatelně zpomalil, ale nepřestal být hmatný. Konečně nadešel den sedmý, sledovaní, kteří dostali i druhou dávku mixtury, se konečně probouzejí, jejich oči však nejsou lidské, jsou jako oči zmije.

 

 Cesta meče

Cesta meče je druh výcviku, jímž prošli všichni zaklínači, jež byli vypuštěni do světa. Zahrnuje všechny dovednosti boje s mečem a fyzickou připravenost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

SUPER

(Tomas, 13. 2. 2009 14:42)

Lukasi je to super